"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

14. kapitola: Co jsem komu udělala?!

26. června 2009 v 16:23 | mrně
Píšu to už asi jen pro sebe, ale co už...Kraťoučká kapitolka, je to proto, že jsem to tak ukončit prostě chtěla....






Stál tam jako když jsem ho viděla poprvé, anděl celý od krve s labužnickým výrazem, který se teď změnil na vyděšený, jak se podíval na Chrise. Nebyla jsem schopná slova, upír který mi zničil život stál přede mnou. Chris poznal, co mám v plánu, ale už mě nestačil zadržet. Vrhla jsem se na toho parchanta a mlátila ho, dokud mě Chris neodtrhl. Kňučel bolestí, ale nemohlo se to vyrovnat tomu, jak jsem se tehdy cítila já, přesto jsem byla klidnější...
"Nezapomeň, proč jsme tady...." zamumlal mi Chris do ucha tak, aby mě neslyšel. Po chvíli jsem kývla a začala se soustředit. Vůbec se mi nechtělo lézt mu do hlavy. Nechtělo bylo slabé slovo...
"Znovu jsem viděla tátu, mámu, sestřičku.....tady byla jako dřív, i když vyděšená, byla to ona. A viděla jsem i jeho mého milovaného vlka...Rychle jsem potlačila vzpomínky, co se draly na povrch a hledala dál. Nemusela jsem čekat dlouho, viděla jsem, jak se svíjím na zemi v bolestech přeměny, jak přes mé tělo přeskakuje zuřící vlk a vrhá se na toho parchanta přede mnou. Byl to Will...Tady použil svou moc. Zformoval kolem sebe jakési silové pole, takže se od něj Will odrazil a spadl na zem. Zuřivě jsem zavrčela. Ale to co přišlo potom....zabil ho, zabil mého Willa. Vylezla jsem mu z té jeho odporné palice! Zahalila mě rudá mlha a neviděla jsem nic, než jeho hnusnej ksicht.

Zírala jsem na kapky deště, jak stékají po okýnku auta....clelou tu věčnost jsem se chtěla dozvědět, co se s Willem stalo a teď se dozvím, že ho zabil upír, který m přeměnil a ještě ke všemu přímo přede mnou, ale on už tam nebyl, když jsem se proměnila, to znamená, že ho našli vlci, našli ho a přesto mě nechali žít, proč.....? Pohlédla jsem na Derena, jak řekl, že se jmenuje, do zrcátka. Seděl přímo za mnou a já ho nemohla zabít. Chris se po mně znovu nervózně poíval, už asi pomilionté.....ani jsem se mu nedivila, málem jsem tomu vrahovi urvala hlavu. Ale musela jsem udělat ještě něco. Zavřela jsem oči a soustředila se na jeho myšlenky. Musela jsem mu změnit vzpomínky na Willa a ostatní, nemohla jsem dopustit, aby Volturriovi našli ostatní ty ve Forks...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.