"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

2. kapitola: Orphanage (sirotčinec)

26. června 2009 v 18:13 | mrně
Tak snad....:)




Objevila jsem se na konci lesa, za nímž byl první z domků. Jak jsem kráčela měkkým sněhem, postupně jich přibývalo. Zdálo se to tu obydlenější než před třemi lety. Pamatovala jsem si to městečko naprosto přesně. Připomínalo mi ta místa z hororů. Polorozpadlé budovy, vrzající dveře a neustále tu foukal vítr. Teď už byla většina staveb opravená, dokonce k domům přibyly i upravené zahrádky.
Zastavila jsem se před sirotčincem, taky prodělal menší úpravu a zadívala se na něj.
Sněhové vločky kolem mě líně padaly na zem, kde tvořily bílou jiskřivou plochu narušenou jen mými stopami.
Vážně tam chci jít? Vážně ji chci vidět? Ovšemže! Ale co když mě bude nenávidět....?
Nakonec jsem vykročila ke dveřím a zaklepala na ně. Když se nikdo neozýval, zkusila jsem kliku. Bylo otevřeno. Vstoupila jsem do velké haly ponořené ve tmě, kterou osvětloval jen měsíc. Vedly odtud troje dveře. Pokud to zůstalo stejně, jako před třemi lety, tak ty napravo vedou do jídelny, za těmi uprostřed je chodba, která vede ke kanceláři ředitelky a ty napravo vedou k ložnicím dětí. Sáhla jsem pro hůlku, jen pro jistotu, a vykročila do k dveřím. Najednou se otevřely prostřední dveře, vyšvihla jsem hůlku před sebe a postavila se do obrané pozice. Teprva když jsem poznala ředitelku, sklonila jsem ji zase dolů. Vypadala o tolik starší.....
"Kdo jste a co chcete?!" Zeptala se mě výhružně. Překvapilo mě to, předtím byla tak milá.
"Jmenuji se Avensis Cena. Před třemi roky jsem sem přivedla Rose Pike. Chtěla jsem se na ni jen podívat, bylo otevřeno...." Ředitelka úlevně vydechla a přešla ke mně.
"Omlouvám se, poslední dobou si musíme dávat pozor. " Že by se jich to dotklo už i tady?
"Pojďte se mnou." Dodala unaveně a vešla do chodby.
"Promiňte za tuhle dobu, nechtěla vás vzbudit." Zajímalo by mě, co se tu stalo.
Otevřela dveře od kanceláře, sedla si za stůl a pokynula mi, abych si sedla naproti.
"Proč jste sem přišla?"Proč jsem sem vlastně přišla....?
"Chtěla jsem se jen podívat za Rose, jak se má...."
"Ach ano, jistěže! Rose...."
"Promiňte, jestli obtěžuju, přijdu jindy, nechtěla jsem rušit...." Začala jsem se zvedat ze židle.
"Ne, ne! To je dobré!" Vždyť už je skoro šest, jestli chcete, můžete tu zůstat, děti vstávají o půl osmé." Nabídla se ředitelka.
"Dobře, zatím si prohlédnu okolí. Ještě jednou se omlouvám, že jsem Vás vzbudila...." Usmála jsem se na ni vděčně.
"Nemáte zač!"
Vyšla jsem ze sirotčince a povzdechla si. Jsně Aven! /:Eiven:/ Jen tak dál! Nechceš vzbudit rovnou celý sirotčinec?!

Když jsem zaklepala na dveře podruhé, přišla mi otevřít vychovatelka, veselá energická žena s úsměvem na rtech.
"Vy musíte být slečna Cena, viďte?!" Jen jsem přikývla. "Rose bude ráda, že za ní přišla návštěva." Tím si právě nejsem tak jistá.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.