"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

4. kapitola: Velký štěně

26. června 2009 v 16:10 | mrně
můžete si k tomu pustit tohle




Když jsem se vracela, měla jsem na tváři blažený, zamilovaný úsměv. Vlastně jsem ani nevěděla, jak jsem se dostala domů, z toho blaženého stavu mě vytrhla až Lilian, která mě kopla u věčeře, když jsem sledovala jídlo na talíři, zatímco všichni jedli. Napůl kajícně, napůl naštvaně jsem se na ni zatvářilo, vytvářelo to jakýsi prapodivný výraz, což ji rozesmálo ještě víc. Will na večeři nezůstal, asi proto, že by se ani nenajedl.
Nevnímala jsem, co jím, musela jsem myslet na ten slib, který mi dla, uvidím ho jako vlka! Bylo to něco přímo neskutečného, tak moc jsem se těšila, myslela jsem, že to nevydržím.
Po večeři jsme šly s Lil do výhradně mého salonku. Samozřejmě vyzvídala, taky jsem jí o všem pověděla. nemohla jsem uvěřit, že mi na to odpověděla: "Můžu jít s Vámi? " nevěřícně jsem jí pohlédla do fascinovaných očí.
"Lilian, to nepůjde. Will nechtěl pustit ani mě. Nzelob se, ale nejde to." zatvářila se zklamaně, ale chápala to. "Ale budu ti ovšem vyprávět." dodala jsem, abych ji rozveselila. skutečně to trochu zabralo, Vykouzlilo jí to na tvái andělský ůsměv. Chtěla jsem, aby se ještě rozšířil.
"Pojď, půjdeme malovat." Lily nadšeně souhlasila a okamžitě vyběhlaz pokoje, jako střela. Další činnost, kterou zbožňuje. Se zakroucením hlavy jsem vstala a následovala ji do našeho skromného "ateliéru".
Lily si mě posadila na židli a dala ruce do klína, nohy trošku na křivo a hlavu směrem k ní, vražedná kombiace! S podivně skrouceným tělem jsem pozorovala, jak vytrkuje špičku jazyka a snaží se nakrteslit co nejvěrnější podobu, louho jsem to nevydržela a rozesmála jsem se naplno, čímž jsem změnila pozici těla a tím jsem si vysloužila zamračený pohled od malinké malířky. Potom ovšem usoudila, že už nmá cenu štelovat mě do původní předlohy a tak mi ukázala své nedokončené dílo, přestala jsem je počítat. Přestože nikdy žádný nedokončila, zlepšovala se. jistěže nemůžete od pětiletého dítěte, že nakreslí mistrovské dílo, ale byla jsem to já. pochválila jsem jí obraz a navrhla, že ji učešu. Jakmile měla hedvábně jmné vlasy, uložila jsem ji do postele a sama šla spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.