"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

5. kapitola: Konečně!

26. června 2009 v 16:11 | mrně
tak název je možná dvojsmyslný, jak k povídkce, tak k době pokráčka, ano opravdu píšu, jen když na to mám náladu, jinak by to dopadlo přímo hrozivě!




Ráno mě probudily paprsky slunce, lechtající mě na tváři. Blaženě jsem se zavrtěla a jemně zamručela, než jsem otevřela oči. Byl nádherný teplý den, slunce svítilo i skrz lehké závěsy a já spokojeně vstala, abych se podívala ven z balkónu, který měl vchod hned z mého pokoje, ale než jsem vůbec stačila domyslet tuhle myšlenku, rozrazily se dveřě a dovnitř přiletěly má hyperaktivní sestřička už dokonale upravená, jak ta to dělá, to je mi záhadou. Jakmile uviděla mé otevřené oči a spokojenou tvář, skočila do postele za mnou, občas si říkám, jestli bych ji neměla naučit trochu slušného chování, ale nakonec jsem to vzdala, nezvládla to guvernantka netožpak já.

"Už jsi viděla tu krásu venku?" zeptala se mě nadšeně, zatímco okupovala mou postel.
"Jak bych mohla, teprva teď jsem se vzbudila a tys mi tu vletěla, jako tajfun!" zasmála jsem se a ona se přidala, hned nato se zvedla a rozhrnula mi závěsy a do pkoje vletěly paprsky plnou silou. pomalu jsem vstala a přešla k oknu. Obdivně jsem vydechla-tohle jsem ještě nikdy neviděla, nad naším parkem se táhla přes oblohu širokánská jasná duha, která se odrážela v jezírku a spolu s ranním sluníčkem tvořila nádhernou podívanou.

Procházely jsme se s Lilian parkem a sledovaly tu nádhernou scenérii. Venku to bylo snad ještě hezčí, protože slunce prosvítalo skrz stromu a tvořilo na kůži nádherné ornamenty.....Já myslela na večer, jaké to asi bude vidět ho jako vlka? Měla jsem takový zláštní pocit, nebála jsem se toho, že ho uvidim, ale asi toho, jak se bude chovat potom.......Lilian asi myslela na to samé, protože se mě na to hned zeptala.......
"Nevím......." koukala jsem se do dálky a přemýšlela,jak bych vlastně chtěla, aby to bylo. Věděla jsem, že stejné to být nemůže, a že to vlastně ani nechci. Ale, co jsem potom chtěla? Nevěděla jsem.......


Večer

Pomalu jsem se plížila domem, snažíc se, aby ani jedno prkno ze staré podlahy nezaskřípalo. Kolikrát už jsem říkala, že by se měla vyměit?! Vždyvky se mě ptali proč.....
Abych mohla potichu mizet z domu, tiše jsem se usmála do tmy. Už jsem byla skoro u dveří, když zavrzalo jedno prkno. Tiše jsem zaklela a po špičkách se vydala dál, jedním velkým oknem pronikalo dovnitř měsíční světlo. Konečně jsem došla až ke dveřím, s tichým zavrzáním je otevřela a vplula do noci, viděa jen svou mladší sestrou Lilian, která se koukala z okna.

Před domem na mě čekal William, trochu nervózní, ale tak nějak něžný jemný, jako jindy a mě hned opustily všechny starosti, které jsem měla předtím. Nemluvili jsme, jen kráčeli po lesní cestě, až jsme došli na mýtinu, kterou z cesty nebylo možné spatřit.
"Počkej tady." přestal mi vykat, to už jsem si dlouho přála. Věnovala jsem mu jeden úsměv, než zašel do lesa. Ty chvilka, kterou jsem byla bez něj, trvala celou věčnost. Možná to bylo znásobené tím, že jsem něco čekala, možná a možná pro mě každá chvlika bez něj znamenala dlouhé hodiny.

První, co jsem zaregistrovala, bylo hluboké povzdechnutí, jako když se člověk na něco chystá. Potom už se objevily zářící Willovy oči nepřirozeně vysoko a pak už na mýtinu vešel celý vlk, ale já se nemohla odtrhnout od toho hypnotizujícího pohledu. Pomalu jsem došla až k němu a koukala se mu do očí zblízka. Na nic jsem nemyslela, jen jsem zírala do těch nádherných skoro černých očí. Vztáhla jsem ruku a dotkla se jeho hlavy a pohladila ho od koutku k uchu. Slastně přitom zavřel oči a pootevřel tlamu tak, že ukázal narůžovělý jazyk. Hned nato zase tlamu zavřel a obezřetně se na mě podíval, jak reaguju, ale já se jen nahlas zasmála a on se ke mně přidal po svém, znělo to jako pes který je rád, že jstekonečně doma.
hned na to si sedl a já se o něj opřela z boku. Takhle jsme zůstali dlouho, dokud ne začalo svítat a ptáci nezapěli svou ranní píseň. pak Will zašel znovu do les a a vártil se jako dokonale upravený gentelman. Vřele se na mě usmál a já si v tu chvíli uvědomila, jak moc ho miluju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.