"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

9. kapitola: Volturi

26. června 2009 v 16:15 | mrně
tak ten název asi zatím pochopí jen Nicky.....





Sice jsem upír,ale něco z člověka ve mně přece jen zbylo.....
Kdesi z temného rohu se ozvalo ztleskání. Rychle jsem odhodila vystydlé tělo a otočila se za tím zvukem. Ze stínu stromu vyšel červenooký nádherný upír. Všichni jsme dokonalí, ale tenhle je jiný, jako lidé-někteří méně a někteří více hezcí- tenhle byl z těch hezčích, ale to nebylo to, co mě na něm zaujalo. Byla to čerá kápě přehozená přes hlavu. Volturi. Mám utéct? Ne! Volturiovi nikdy nechodí sami. Nejspíš na mě někdo čeká v záloze. mám bojovat? Nemám šanci! Sakra! Moje schopnost! Soustředěně jsem zavřela oči, věděla jsem, že to není nejlepší nápad, zavřít před neznámým upírem oči, ale nic lepšího mě nenapadlo.....použila jsem svou schopnost a viděla, proč ho sem poslali. Dostala jsem se k okamžiku, kdy přicházel do velkého sálu.

Místnost vypadala velkolepě, když jsem byla člověk, měli tyto domy jen ti nejbohatší šlechtici. Na stopě byly výjevy z Bible, přes okna spadaly vínově zbarvené sametové závěsy. Na stěnách visely prastaré obrazy ve zlatých rámech. Jinak byl sál prázdný, jen na protější straně od dveří stály tři ´trůny´ a v nich seděli tři upíři zahalení v černých kápích-Aro, Caius a Marcus. Tři nejmocnější upíři na Zemi.
"Volal jste mě, pane?" Úrověn hlavy se snížila, jak si klekal na naleštěné parkety, a pak na ně upřel oči.
Aro působil. jako dobře naladěný stařík, ne že by vypadal, ale jeho chování bylo tak zvláštní, nadšeně vyskočil a začal přecházet po místnosti sem a tam a u toho mluvil.
"Ano, Demetri! Mám pro tebe úkol! Doslechl jsem se o jedné upírce, má úžasnou schopnost! Potřebuji, abys ji našel. Jane půjde s tebou." pokynul k dětské postavě v černé kápi. Neviděla jsem jí do tváře, ale cítila jsem, jak byl podle všeho Demetri nadšený. Občas bylo naobtíž, že jsem myslela i cítila jako člověk-upír-, kterému jsem se hrabala v hlavě.
"Ano, pane!" Souhlasil demetri klidně, zatímco se těšil na svou další oběť-na mě.

To mi stačilo, rychle jsem opustila jeho mysl a znovu otevřela oči, celé to trvalo pouze několik vteřin, ale za několik vteřin se může odehrát tolik věcí....Já však měla štěstí, nestalo se nic. Demetri na mě jen překvapeně koukal.

Právě otevíral pusu, aby něco ekl, ale já ho zarazila zvednutou rukou.
"Vím, proč tu jsi! Proč chce Aro, abych k vám jela, nemám nic, co by ho mělo zajímat." Šeptala jsem podmanivým hlasem. Demetri se jen ušklíbl a udělal krok ke mně, já o krok ustoupila. Ucítila jsem za sebou pohyb. Teď jsem jednala reflexivně. Rychle jsem udělala přemet dozadu za Demetriho, abych je oba měla před sebou. Sotva jsem se postavila na nohy pohlédla jsem do tváře blonďaté asi 7ti leté dívky. Byla mi povědomá, snad až příliš povědomá....

"Lil?!" Lilian na mě zírala stejně ohromeně, jako já na ni. Lilian, moje sestra! Vykročila jsem k ní, ale ještě než jsem se k ní vůbec stačila přiblížit, mi Demetri zastoupil cestu. Nasupeně jsem na něj pohlédla. Za jeho zády se ozvalo tiché zvonivé šťastné chichotání jak mi ten zvuk scházel! Celou mou novou existenci jsem po něm toužila.

"To je v pořádku Demetri!" Nechápavě na ni pohlédl, čehož jsem využila, obešla ho a objala svou malou-velkou sestřičku.
"Lil, Lil, Lil!" opakovala jsem stále dokola. Věděla jsem, že kdybych mohla brečela bych, jako tur!
Zvedla jsem ji do náručí a zatočila se s ní a celou tu dobu jsme se bláznivě smály. V tu chvíli jsem byla nešťastnější upír na celém světě!


nevypadá jako Lil-alias Jane, ale mně se ten obrázek líbil :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.