"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

Můj příběh....

26. června 2009 v 18:25 | mrně |  Můj příběh
Ták, doufám Al, že se ti to bude líbit, enjoy!


Můj příběh začal tam, kde skončil. Měla jsem oblíbené místo, vždycky jsem tam našla svůj klid a byl to vlastně takový můj útěk z reality. Vcházelo se na něj z lesa, byl to výběžek z jinak pravidelného útesu. Pod srázem bylo moře s kameny.
Dnes jsem tu byla znovu, nechtěla jsem v tom domě zůstat už ani chviličku. Máma byla zase zdrcená, táta měl milenku, ale kvůli mně zůstávali spolu. Dnes se dhodli na tom, že se rovedou a máma teď seděla v obýváku v křesle a brečela. V tom domě už dávno nepanovalo žádné štěstí ani pohoda. Jen samota a smutek. Tady jsem ale měla přítele. Ani jsem nechápala, kde se tu vzal, ale našla jsem ho jako malé štěně (vlk). Tulil se ke své mrtvé matce, jejíž tělo už chládlo. Vzala jsem ho k sobě na prvních pár týdnů, než se naučil vše potřebné. Bylo zábavné sledovt, jak se učí chodit a běhat. Pak jsem ho znovu pustila a od té doby jsme se tu scházeli každý den, dnes už na mě čekal. "Ahoj, Wolfy." zamumlala jsem mu do kožichu, když jsem ho hladilapo nádhreně jemné srsti. smutně se na mě podíval.
"To nic. Jen naši.....víš, budou se rozvádět." Zakňučel, jakoby mi rozumněl.
"Taky myslím, že je to škoda, ale víš, možná to bude lepší. Třeba se z toho máma dostane a možná si i někoho najde...." Usmála jsem se mu do kožichu. "Zaběháme si?"

Ráno jsem se znovu vzbudila až příliš brzo. Nechtěla jsem, aby přišel další den, chtěla jsem zůstat v tom nevědomí, kde jsem byla jen já a Wolfy. Útrpně jsem pohlédla na okno. Venku ještě byla tma. S povzdechem jsem vstala a šla do sprchy.
Vždycky to tak nebylo.....byli jsme šťastní, já měla kamarády, ale po tom, co táta.....přestala jsem s nimi mluvit a oni mě začaliignorovat. Zavinila jsem si to sama......
Vylezla jsem ze sprchy obtočená ručníkem a zadívala se na sebe do zrcadla. Černé vlasy padající přes zelené mrtvé oči, vyhublá postava.......kdo by o někoho takovýho stál.
Vzala jsem fén a vyfoukala si vlasy, před "tím" jsem je měla vlnité a hezky lesklé. Potichu jsem i povzdechla a nechala zírání do zrcadla. radši jsem se šla obléknout. Jako vždy, i dnes jsem na sebe natáhla černé volnější kalhoty, černé tílko a černou mikinu s kapucí.
Už byl akorát šas jít do školy, sice oklikou, ale tady jsem nechtěla být. Ani snídaní jsem se nezdržovala. Pošla jsem naším starým městem až ke škole, kde bylo jen pár prvních šprtů. já mezi ně rozhodně nepatřila. Bývala jsem dobrá, víc než to, ale teď......

Šla jsem chodbou ke skříňkám, když na mě zavolala má "úžasná" sousedka. Blondýnka s pomněnkově modrýma očima a skvělou postavou, vypadala jako modelka....
"Troska je tady!" Její věrná parta se rozesmála. Že já musím mít takový štěstí. sS kyselým úsměvem jsem se k ní otočila.
"Copak, blondýnko, nemáš lepší oběť?" Ignorovala moje slova a pokračovala.
"Její otec spí s courou, nemá žadné kamarády, chudinka......." Povzdechla si a pak se široce usmála.
"Já mám kamaráda...." zaječela jsem na rozzuřeně, dneska to bylo snad poprvé, kdy se ode mě dočkala jiné reakce, než ignorace.
"Vážně? A kdepak, v tvých snech?!" posměšně si odfrkla.
"Chceš ho vidět?" na rtech mi pohrával široký úsměv, jak jsem si představila obrovského Wlofyho a ji.
Přešla až ke mně a zasyčela mi do ucha: "Žádné kamarády nemáš!" přesně oddělovala každé slovo, jako když mluví s psychycky postiženým člověkem.
"Vážně? Tak já ho zítra přivedu, jo?" s těmi slovy jsem se otočila a odkráčela pryč. Dnes jsem cítila zadostiučení, tehdy jsem ještě nevěděla, co tím způsobím.....

"Ahoj, Wolfy! Dnes půjdeš se mnou, jo? Chci tě ukázat jedné....spolužačce." Nechápavě se na mě podíval, ale podal mi tlapu. Usmála jsem se na něj a pohladila po hlavě.
spolu jsme kráčeli ulicí až k mému domu. Ani jsem nemusela svého obrovského vlka nijak zdůvodňovat, nikdo si mě nevšímal. Prošla jsem až do svého pokoje a lehla si na postel. Wolfy vyskočil za mnou. Zvonivě jsem se zasmála a pohladila ho.
Usnula jsem s hlavou zabořenou v jeho kožichu.

Znovu jsem šla oklikou do školy, Wolfy mi věrně kráčel u nohy. Byl klidný, svaly se mu rytmicky napínaly a uvloňovaly. Chytla jsem se jeho srsti a vyšla ze stínu stromů.
Lucy (blondýna) už tam čekala i se svou partou. Jakmile uviděla mého kamaráda, vyděšně vykřikla. Široce jsem se usmála.
"Už věříš, že mám kamaráda nebo mám jít ješt blíž." Kluci kolem ní pomalu couvali. Podívala jsem se na Wolfyho, cenil zuby. Pohladila jsem ho po hlavě. Trochu se sklidnil. Zvedla jsem hlavu a uviděla, jak se něco zalesklo ve vzduchu. Wolfy vyskočil, aby mě strhl dolů. dopadla jsem na zem a praštila se do hlavy. Stále víc jsem se ztrácela a viděla černě.
Když jsem se probrala stála nade mnou spousta lidí. wolfy už vedle mě neležel. Ta lesklá věc! Vyděšena jsem se posadila a nevnímala hlasy lidí.To, co jsem viděla mi vyrazilo dech. Wolfy ležel na silnici vedle mě, z tlamy mu odkapávala krev a vytřeštěné, vyděšené oči už se na mě nedívaly. Nedokázala jsem ani křičet. Jen jsem na něj zírala a po tváři mi stékaly slzy. "Wolfy....." zašeptala jsem tiše. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Cítila jsem v sobě zvláštní sílu. Vstala jsem a našla tu jedinou postavu, kterou jsem chtěla vidět. Lucy stála opodál a vyděšeně na mě zírala. Nevnímala jsem nic jiného, než ji a spojila si s ní tu dýku, co byla ve Wolfyho srdci. Kolem rukou jsem ucítila zvláštní žár. přitáhla jsem si je k očím, hrály mi na nich plamínky. Zformovala jsem z nich ohnivou kouli a tu vrhla proti ní. Vyděšeně zaječela, ale uhnout nestihla. Poslouchala jsem její křik, dokud nezeslábl a neustal. Pak jsem se otočila a odešla na mé místo. stalo se mi prokletím.
Zabila jsem ho! Jak jen jsem mohla! Můj jediný přítel, měl mě rád a já jeho! Jak se to mohlo stát!. Jakmila jsem došla ke konci útesu, roztáhla jsem ruce a skočila dolů. Cítila jsem ostrý náraz a pak už jen černo, kudy ke mně přicházel on. Můj anděl. Svaly se mu napínaly a stahovaly v ladné chůzi. Upřeně mě pozoroval svýma upřímnýma očima. otevřela jsem náruč a on do ní skočil, až mě povalil. Tady jsem našla své štěstí.......




Asi to není to, co sis představovala a Agnes (vypravěčka) není ani tak tajemná, ale doufám že se ti to líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.