"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

Nikdy...

26. června 2009 v 18:18 | mrně |  Nikdy...
tak je tu taková málá jednorázovka, třeba si ji někdo i přečte......


Držela jsem ho v náručí, když umíral, slyšela jeho poslední slova, koukala do jeho vyhasínajících očí a patala se proč? Proč musel umřít někdo jako je on. Někdo tak plný života....proč ne já místo něj?
Naposledy jsem ho políbila, setřela slzy a rozeběhla se směrem, kterým odešel Deren. Ten hajzl, co ho zabil. Déšt mi dopadal na hlavu, jak jsem pronásledovala nocí člověka, který mi vzal svět.
Nenáviděla jsem ho.
Konečně jsem ho našla. Seděl na lavičce v parku a čekal na mě s úšklebkem.
"Přišla´s mě zabít?" odfrkl si pohrdlivě.
"Ano." byla má krátka odpověď klidným tichým hlasem. chvíli jsme si zírali do očí, než konečně vytáhl katanu. A já svou. Věděla jsem, že mě nemůže porazit. On byl pouhý pěšák, já vytrénovaný zabiják, ale to on nevěděl, pro něj jsem byla jen holka, které zabil kluka. Neměl pravdu ani v jednom.
Rozeběhl se proti mně s katanou napřaženou před sebou. stála jsem a klidně se mu dívala do očí, těesně předtím, než do mě dotkla špička čepele, jsem uhnula stranou a udělala přemet za něj. Nečekal to, ale nedal to na sobě znát. Překlvapila ho až katana zabonutá v jeho srdci.
"S chátrou, jako jsi ty si nehraju." Dívala jsem se na něj, jak umírá, jak z něj vyprchává život a věděla, že už jsem tu splnila svůj úkol. mohla jsem v klidu umřít....Vytáhla jsem dýku, kterou mi kdysi daroval.....Jak ironické....pomyslela jsem si s úšklebkem a zabodla ji do srdce. Jemně jsem se usmála, jak jsem cítila, že ze mě vyprchával život. Naposledy jsem zašeptala sbohem a propadla se do tmy.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Estelle Estelle | Web | 25. října 2009 v 16:27 | Reagovat

Nedávno jsem četla shakespeara (čtu ho v podstatě pořád) a tak mě napadlo k  tomuhle: Romeo, Julie a pomsta?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.