"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

18. kapitola: Střípky minulosti

1. srpna 2009 v 0:57 | mrně
Pomalu ale jistě to začíná končit xD



Seděla jsem na gauči v krásném do béžova laděném obýváku, a kolem dokola mě obklopovali velice zvláštní...upíři? Edwardova rodina-Alice, Jasper, Rosalie,Emmett, Edward a Esme a později se k nám připojil i Carlisle. Všichni až na Edwarda byli spolu-Alice s Jasperem, Rosalie s Emmettem, a Esme s Carlislem byli zároveň rodiči. Všichni byli úžasně milí a hrozně hodní, přestože mě nikdy neviděli, prostě byli jiní.....
Poslouchala jsem Edwarda, jak mi vypráví a o společných letech, na která jsem si nepamatovala a vysvětluje mi, kdo jsem a kdo jsou Oni. Čím déle povídal, tím víc jsem měla pocit, že si to pamatuju, ale když jsem si chtěla vybavit jednotlivé vzpomínky, nešlo to...Rozčilovalo mě to, jako když chcete říct něčí jméno, víte, že ho znáte, ale nemůžete si ho přesně vybavit....Zároveň mě to i děsilo, tihle "lidé" o mně věděli víc než já sama.
Teprve když jsem se po dlouhé době podívala z okna, viděla jsem, jak se stmívá a vzpomněla si na toho kluka z pláže. Co když už tam nebude.....Hned jsem vstala a přerušila tak Alice v půlce věty.
"Promiňte, ale už musím jít!"vyhrkla jsem a než někdo stačil něco říct, vyběhla jsem z domu. Doběhla jsem na pláž právě ve chvíli, kdy se Jared s povzdechem zvedal z písčité pláže.
"Ahoj!" Zavolala jsem na něj, šťastná, že ho znovu vidím. Překvapeně se otočil a hned, jak mě uviděl, se mu po tváři rozlil široký úsměv.
"Ahoj!" Došla jsem až k němu a samou radostí ho objala. Byl tak teplý a měkký. Vdechovala jsem jeho vůni, přišla mi tak povědomá....
"Eh-Vicky?" zachraplal mi kamsi do vlasů. Odstoupila jsem od něj a pohlédla mu do tváře. zmateně a překvapeně na mě zíral...Zasmála jsem se tomu výrazu.
"Tak jak ses měl v té.....jak jsi to jenom říkal?!" zamumlala jsem a položila ukazováček na rty.
"Myslíš školu?!" Zachechtal se a smál se tak dlouho, dokud jsem ho nešťouchla do prsou. Nečekal to, takže spadl do písku.
"Jejda! Promiň, nestalo se ti nic?" Podala jsem mu ruku, aby vstal. Jen se zasmál, chytil mě za ni a stáhl za sebou na zem. Společně jsme se rozesmáli.

Seděli jsme na písku, Jared mě objímal kolem ramen a pozorovali jsme zapadající slunce, dokud se "neutopilo" v moři. Bylo mi tak zvláštně...teplo, myslím to vnitřní teplo, které Vás zaplaví, když jste s někým koho máte rádi, s kým je Vám dobře....Nemyslím tím, že jsem se do něj zamilovala, jen jsem v něm našla spřízněnou duši....a pak jsem si vzpomněla úplně na všechno, najednou se mi začaly před očima míhat obrazy, slyšela jsem slova, cítila vůně, cítila lásku, radost, smutek, stesk, otupělost, všechno, co jsem zažila za celou svou existenci. Bylo to zvláštní, najednou jsem všechno tak zvláštně pochopila, dokázala se s tím srovnat a jít prostě dál.......přišlo mi to až neskutečné, teď, když jsem to viděla po tak dlouhé době, konečně jsem pochopila, pochopila význam celé mé existence, pochopila, že by Will nechtěl, abych se tak trápila, a taky jsem pochopila, koho miluju.....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pLAsteLínkA pLAsteLínkA | 1. srpna 2009 v 11:47 | Reagovat

končí??? já nechci aby to končilo ne ne ne... je to super příběh  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.