"Kolovací příběh" pokračuje :) Zapojte se, prosím Tady :)

Rain, wind and heart melody...

16. září 2009 v 18:41
Malinká jednorázovka:)

Jestli chcete, pusťte si to. U té skladby jsem to psala :)




Šla po poloprázdné ulici osvícené pouličními lampami a snažila se ignorovat prudký déšť, který jí narážel do obličeje. Podvědomně se přikrčila a přitáhla si bundu blíž k tělu. Potváři jí stékaly pramínky deště, mokré vlasy jí šlehaly do tváří, jak energicky kráčela směrem k parku. Ani nevěděla proč....
Ještě přidala do kroku, teď už skoro běžela.
Nikdy neuměla dát najevo své city, nikdy nikomu nedokázala říct, jak ho má ráda, nikdy před nikým nebrečela, vždy byla ta klidná ledová Ember.
Už viděla první stromy, teď už opravdu běžela.
Chtěla tomu utéct...
Už zbývalo jen přejít přechod a uzký dlážděný chodník. Vběhla na přechod, když ji oslnila ostrá světla. Strnula uprostřed pohybu. Pootočila hlavu směrem k přijíždějícímu autobusu a fascinovaně zírala, jak se přibližuje a přibližuje. Slyšela sténání pneumatik, jak se řidič snažil zabrzdit, cítila, jak jí tluče srdce ve zběsilém tempu, jak se snaží přimět ji k pohybu...a pak ucítila tlumený náraz a letěla vzduchem.......dopadla na něčo tvrdého a pak se jí všechno ztratilo v temnotě.

Vyplouvala ze tmy, ucítila bodavou bolest ve spáncích, potom zápach dezinfekce a jemný závan čerstvého vzduchu. Otevřela oči a rychle zamrkala, jak ji oslnily paprsky slunce. Když na světlo přivykla, nadzvedla se do sedu a rozhlédla se po místnosti. Ležela v pokoji se třemi postelemi, velkým oknem a jedním umyvadlem, vše v bílé barvě. Vpravo od ní ležel asi 17ti letý kluk s obvázanou hlavou a nohou v sádře. Byl jí povědomý. Pomalu začala přemítat, co se stalo. Trhaně vstala a snažila se ignorovat bolest hlavy, která se stále stupňovala. Došla k vedlejší posteli a zadívala se do známé tváře.
"Chrisi...." vydechla ohromeně.
Světlo, kvílení brzd, náraz a tma. Ale ten náraz....Překvapeně pohlédla na svého-kdysi- nejlepšího přítele, jak jí projelo poznání. To on ji srazil stranou. Ohromeně dosedla na židli vedle postele.

Ležela přikrytá bílou teplou dekou a zírala na stejně bílý strop už dobré dvě hodiny, ale stále nedokázala přestat myslet na to, co udělal Chris, jestli to vážně udělal pro ni nebo si ji s někým spletl, a co se mu stalo......Z vedlejší postele uslyšela tiché zasténání. Rychle si sedla a pohlédla na něj. Měl otevřené oči a snažil se zvednout. Okamžitě spustila nohy na zem a přešla k němu. Jemně ho přitlačila zpátky do polštářů. Konečně se odhodlala a pohlédla mu do nebesky modrých očí. Minuty plynuly, nebeské oči se stále dívaly čokoládových. Obličeje se přibližovaly, ledová Ember tála.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pLAsteLínkA pLAsteLínkA | 17. září 2009 v 15:10 | Reagovat

to je super povídka :D a jak se vůbec máš???už hodně dlouho jsme si nepsali

2 mrně mrně | 17. září 2009 v 16:07 | Reagovat

a tak, celkem to jde :) Když to jetěžký, když nemáš blog a na icq se moc nevídáme, máš aspoň face? :)

3 mrně mrně | 17. září 2009 v 16:08 | Reagovat

a děkuju moc :)

4 BublinQa BublinQa | 20. září 2009 v 18:58 | Reagovat

Je to paráááádníí :)
Neuvěřitelný =)
Nepopsatelnýý :o)
K tomu neexistují slova :)

5 mrně mrně | 21. září 2009 v 20:07 | Reagovat

děkuju! Děkuju, Děkujuuuuu! :)

6 BublinQa BublinQa | 24. září 2009 v 21:35 | Reagovat

No není zač :))
Btw:Jsem si zažádala o povídku =)  ;)

7 Zlatka Zlatka | Web | 19. dubna 2010 v 18:18 | Reagovat

to je kráásnéé :)) taková kraťoučká povídka a už mám slzy v očích :D

8 suzi-chan suzi-chan | Web | 12. května 2010 v 17:37 | Reagovat

krásnéé!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.